Dobrý večer. Myslím si, že nejlepší ilustrační příklad pro ověření, která výchova je lepší, je situace přilepených aktivistů na silnici.

Dopátrat se jakou oni měli výchovu by bylo nemožné, ale ať si každý čtenář zkusí představit svoji reakci.

Že si dotčení aktivisti zaslouží po hubě přece takhle vnímá většina veřejnosti a jestli to tak vidí i odpůrci tělesných trestů můžu jen spekulovat. Důsledně by aktivistovi domlouvali, věnovali se mu? Nebo by zavolali policii? Ta přijede a vydá výzvu a při neuposlechnutí výzvy opět přistupuje k fyzickému trestání.

Takže teď je otázka, když pominu, že malé dítě není přilepený aktivista, kde je ta pravda? Souhlasím, že to máme zakódované a nejde to popřít. Na druhou stranu se od divokých zvířat, která svá mláďata fyzicky trestají, přece lišíme vyšší inteligencí.

Pomocí fyzického násilí (je jedno, zda na dospělém člověku nebo dítěti) lze zcela jistě dosáhnout vytyčeného cíle.

Například přinutit dítě k učení, vynutit si respekt dospělého.

Lze jím dítě motivovat dítě k sebevzdělávání? Změní se respekt v úctu?

Lze pomocí násilí na dítěti získat čas pro zapůsobení jinými prostředky? Anebo lze násilí na dítěti nahradit kdykoliv zapůsobením jinými prostředky?

Znamená dosáhnout kýženého konkrétního cíle pomocí násilí totéž jako obecné "vychovat"?

Pokud dítě přimějete, aby si zvyklo dodržovat (důležitá) pravidla, tak jste ho vychoval, přestože je nedodržuje z vnitřního přesvědčení. Není to samozřejmě dobré, ale je to lepší, než aby ta pravidla nedodržovalo, že?

Hodně jsme teď s dcerami mluvily o trestání a výchově.

Dospěly k závěru, že trestání je blbé, ale že bylo potřeba snažit se je k tomu přimět. A že jiné možnosti motivace u nich vlastně neexistovaly - zakázat čtení, kreslení, zpívání - to by byly opravdu frustrované a obě by mě nesnášely. A já bych si připadala fakt zlá. Žádné jiné tresty by nezabraly.

Pozitivní motivace byla u nás samozřejmě vždycky primární, o všem jsme si povídaly a rozebíraly to. Jenom ten úklid drhnul s jakoukoli motivací.

Přečtěte si můj druhý článek, na 14 procent populace nefunguje nic jiného než negativní motivace. Máme je nechat v klidu hnít, místo abychom je přiměli se aspoň naučit základ potřebých znalostí?

Respekt si tresty nevynutíte. Ale respekt ani lásku kvůli trestům ztratit nemusíte.

Moje děti chodí do Montessore školy, kam obecně chodí dětí z rodin, kde se fyzické tresty nepraktikují. Kolektive je extrémně kultivovaný, zvláště ve srovnání s běžnými základními školami. Takže fyzické tresty tím klíčem k dobré výchově očividně nejsou - což konec konců potvrzuje i mnoho studií (fyzické tresty jsou obecně korelovány se špatnými výsledky dětí v některých oblastech).

Ne, máte pravdu. Fyzické tresty klíčem k dobré výchově nejsou. U mnoha dětí jsou zbytečné.

Na druhou stranu 14 procent populace nejde motivovat jinak než negativně (přečtěte si můj druhý článek, dělala jsem důkladný průzkum). Takže pokud je nechcete trestat, jediná možnost je rezignovat a nechat je vyhnít bez výchovy.

Vždycky záleží na dítěti. Občasné výjimečné naplácání velkou část dětí přiměje k aktivitě a neuškodí jim. Některým zřejmě může uškodit i malá míra tělesných trestů, stejně jako psychické tresty.

Ale mým dětem by zákazy oblíbených činností ublížily daleko víc, narušily by naše vztahy, protože bych byla zlá máma.

Teď jsme to spolu rozebíraly a zjistily jsme, že žádný další způsob motivace, který by mohl zabrat, pro moje děti neexistoval. (Pozitivní motivace a vysvětlování samozřejmě byly primární.) Měla jsem je snad nechat vyhnít?

Když jsme byli malí, nechodili s námi k psychologům. Rodiče nám jednou fackou otevřeli čakru, stabilizovali karmu a očistili auru.

Naštěstí podobní rodiče už mizí...

Osobně se domnívám, že k tomuto tématu se mohou kvalifikovaně vyjadřovat pouze lidé, kteří již nějaké děti vychovali, ideálně přišli do intenzivnějšího kontaktu i s jinými, než vlastními.

Vždycky mě dojímají teoretikové se svou iluzorní představou světa, kteří dítě viděli maximálně na obrázku nebo v takzvané demoverzi (na 2 hodiny, kdy se vydrží před cizím chovat slušně). To pak v kombinaci s potřebou ve svém oboru prorazit - tedy ideálně přijít s něčím šokujícím, popírajícím zaběhlé pořádky, vede k paskvilům, jako v odkazu v článku.

Stejně tak zcestné je prohlašování: "Já jsem svým dětem dával na zadek a vyrostli z nich úplně zdraví lidé"

Víte jak vznikají ty všechny hlouposti typu ADHD a jiných? Rodiče místo plácnutí přes zadek a ukončení špatné činnosti dítěte, situaci do nekonečna rozebírají, vysvětlují a jen vyrobí neurotika a cholerika.

Jasně,správně zacílená rána vyřeší jakýkoliv problém. Vaše jednoduché vidění světa vám mohu jen závidět.

To je strašnej blábol a opravdu mě překvapuje jeho vysoká karma. Pokud rodič bije dítě v rozčilení,tak si ulevuje on,ale rozhodně v tu chvíli nevychovává dítě. A tak dále. Dítě je člověk od začátku,i se svojí důstojností. Ani psa bitím nevychováte,prostě se vás pak jen bojí.

Nechtěl bych být učitelem vašeho dítěte. To bude ve škole hodně těžké s vámi i vaším dítětem.

laickej dotaz: proc teda mame vezeni? nestacilo by vysvetlit, udelat bububu a zase pustit? a co blazince? nejsou zbytecny?

Chvalim ... potiz je, ze podobne "uzasne napady" jako Respektuj (za vsech okolnosti) a bud respektovan (kdyz ma dite dobrou naladu) produkuji prave takovi nevycvalani fracci ... a nebo bohuzel esoterici, kteri nikdy nepocitili (a ani nechapali moznost) teorii nechat projit testem reality.

Dopustili jsme, ze tyto spolecensky nebezpecne teorie nerespektujici realitu prerostly v ideologii, a jejich nositele se dostali do funkci, kde ji mohou prosazovat. Vysledek muzeme videt jak ve skolstvi, tak v obecne vyssi "rozbitnosti" mladeze a muzeme si za nej sami.

Výborný článek!

Ti, kteří vymýšlejí takové nesmysly, nemají zřejmě žádné ponětí o tom, jak podstatný je rozdíl mezi občasným výchovným plácnutím (které je v řadě případů rychlým a efektním řešením, kdyz už selhalo zdlouhavé, k ničemu nevedoucí vysvětlování) a průběžným (nebo třeba i jen občasným) fyzickým týráním.

Mimo jiné: dítě, které vyrůstá v harmonické a láskyplné rodině, velmi dobře chápe, proč si nakonec vysloužilo políček nebo plácnutí na zadek, a nebere to proto nijak zvlášť úkorně.

Zákázem tělesných trestů se naprosto NIC nemůže vyřešit. Ostatně kdo to celé bude kontrolovat? Nebo se snad k tomu účelu zavedou jakési špízovací čety, jejichž úkolem bude slídit a následně (třeba na základě zcela vymyšleného, lživého udání) trestat "nezodpovědné" (spíše pro někoho nějakým způsobem nepohodlné) rodiče a nakonec jim třeba jejich děti i odebírat? Má snad někdo, kdo tenhle nesmysl propaguje, zájem na tom, aby třeba děti (i z dobrých, zcela nezávadných rodin) žalovaly kvůli prkotinám na své rodiče u tzv. "vyšších instancí"? Tohle je totiž snadno zneužitelný, a proto velmi nebezpečný precedens!

Zcela hypoteticky: kdyby nakrásně byly zakázány tělesné tresty, pak je nutné se ptát: budou děti šťastné, pokud budou žít v rodinách, kde jsou přehlíženy, nenáviděny, ponižovány, vysmívány, zneucťovány apod., to jest permanentně psychicky týrány?

V rodinách, kde zkrátka nejsou milovány a respektovány

No a vy máte informaci o tom, jaké přesně tresty má ten zákon ilegalizovat? Opravdu má být zakázané plácnutí přes zadek? Nebo spíš takzvaný "vejřez" případně profackování? Máte přesnou představu o znění toho zákona?