Poučný článek, máme souseda co nás se snaží neustále psychicky týrat, pomlouvá, úmyslně obtěžuje imisemi a to vše ze závisti, ale když máte známé na úřadech tak můžete vše. Co s takovým?

Díky a srdečný pozdrav od D.g. F...

Velmi dobře popsáno!

Kdo nezažil (ať na sobě, nebo v blízkém okolí), NIKDY nepochopí. Avšak v takovém případě je tím nejlepším, co by dotyčný chytrolín měl udělat, MLČET, t.j. zdržet se jakéhokoli komentáře, neboť svým chytráctvím, prostým jakékoli znalosti daného problému, natož pak absencí empatie, může přispět k opravdové tragédii.

Díky .

Právě tenhle kritizující pohled lidí na věci potřebujeme změnit. Nezměníme ho samozřejmě u všech lidí, ale velká většina dá najevo empatii a podporu, když pochopí, jak velký problém to ve skutečnosti je a čím si ti lidé procházejí, jak to s nimi cloumá. Uvidí někoho s problémem a podpoří, povzbudí, pomůže.

Někteří to vážně nepochopí nikdy, a to ani rozumem. A to dokonce ani když mají v tom stavu někoho blízkého.

Každému se rojí v hlavě negativní myšlenky (prý přes 60 procent), takže si myslí: "Přece když já jsem v pořádku a zvládám to, tak ty nemáš žádný důvod se zlomit a poddat se tomu!"

Pěkný článek. Nejsmutnější je, že než si uvědomíte, že je něco špatně, a než se vám podaří najít vhodného psychiatra a posléze psychologa, uplyne spousta času a někdy může být i pozdě.

Ano, člověk může být i usměvavý a hodně se smát a přitom být hluboko v průšvihu.

A proto je potřeba o tom hodně mluvit. Ne o tom, jak je to zlé, ale jak pomoci mozku cítit se líp.

Pomaličku nenásilně měnit svoje myšlenkové vzorce může začít každý sám, i když ještě psychiatra ani psychologa nesehnal. Dělá to obrovský rozdíl v hormonech i v emocích.

Neříkám, že stačí se o sebe dobře starat a co nejvíc myslet na pozitivní, zajímavé a příjemné věci, ale je to nutná podmínka k překonání krize.

Dobrá osvěta

Díky .

Musíme přece všichni měnit svět k lepšímu.